Očkování nezabíjí, ale infekce ano. Zeptejte se v Africe!
Spalničky, tetanus, černý kašel, tuberkulóza nebo dětská obrna berou v rozvojových zemích každý rok život milionům dětí. Medicína však zná způsob, jak těmto úmrtím zabránit. Je to očkování.
Oddalování nebo odmítání očkování znamená riziko nejen pro samotné dítě, ale také pro jeho nejbližší a pro kolektiv, ve kterém se běžně pohybuje. Za negativním postojem často stojí nepřesné informace nebo nesprávná komunikace. Koho mohou rodiče považovat za průvodce očkováním?
Preferovaným zdrojem informací o očkování by pro rodiče měl být lékař. Je schopen s nimi sdílet údaje o konkrétních vakcínách a jejich účinnosti. Nekompletní a nepřesné zprávy získané z neodborných zdrojů, které často zdůrazňují rizika a opomíjejí širokou škálu přínosů, přispívají k nedůvěře. Rodiče si sice mohou v dnešní době snadno sami vyhledat nepřeberné množství informací a vyjádření k očkování, ovšem lékaři zůstávají těmi nejpovolanějšími. Jak pro konzultace ohledně vakcinace, tak při rozhodování o očkování.
Lékař by měl samozřejmě být schopen odpovědět i na složitější dotazy rodičů ohledně očkování. Proto se nebojte v ordinaci ptát na vše, co vás zajímá. Stejně důležité může být otevřené vyjádření obav z vakcíny, aby tématu mohl odborník věnovat dostatek času. Čím lépe budou lékaři umět s pacienty komunikovat na téma přínosů i rizik očkování, tím kvalitnějšími průvodci vakcinací budou. To, že role lékařů v podpoře očkování je nezastupitelná, dokládá například porovnání proočkovanosti v různých ordinacích. Doktoři s otevřeným a pozitivním přístupem k očkování a komunikaci na toto téma mají mezi svými pacienty větší proočkovanost než odborníci na slovo a názory skoupí.
Způsob, jak celá komunikace v ordinaci na téma očkování probíhá, je důležitým faktorem. Správně volené výrazy i tón ze strany lékaře jsou pro budování důvěry klíčové. I když ho někdy může při komunikaci omezovat například nedostatek času nebo velké pracovní vytížení. Stejně, jako pacienti potřebují podporu a informace od lékařů, tak samotní lékaři potřebují kvalitní spolupráci s institucemi, které hrají v rychle se rozvíjející oblasti očkování nějakou roli.
(pak)
Zdroj: Paterson P. et al. Vaccine hesitancy and healthcare providers. Vaccine. 2016 Dec 20; 34 (52): 6700–6706.
Spalničky, tetanus, černý kašel, tuberkulóza nebo dětská obrna berou v rozvojových zemích každý rok život milionům dětí. Medicína však zná způsob, jak těmto úmrtím zabránit. Je to očkování.
Jedním ze zásadních kroků, kterými můžeme pomoci dětem k lepšímu zdraví, je očkování proti pneumokokům. Ale děláme to doopravdy?
Na vzniku rakoviny děložního čípku se podílí infekce některými typy takzvaně vysoce rizikových lidských papilomavirů (HPV). Z výsledků výzkumů vyplývá, že viry přetrvávají v organismu i po operaci děložního čípku – očkování proti nim je však účinnou formou prevence návratu onemocnění.