Objevy očkování

Pravé neštovice

Příběh očkování začal už na konci 18. století a na úplném počátku se jeho hlavním hrdinou stal skotský lékař Edward Jenner. Už od dětství slýchal, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, při epidemii pravých neštovic nikdy neonemocněly. Tento údaj ho velmi zaujal a rozhodl se vyzkoušet v praxi jeho pravdivost. V roce 1796 potkal mladou dojičku Sarah Nelmsovou, která měla na rukách a pažích čerstvý výsev kravských neštovic. Jenner naočkoval materiálem z neštoviček osmiletého chlapce. Krátce po očkování měl chlapec zvýšenou teplotu a nepříjemný pocit v podpažních jamkách. Devět dní po očkování byl zimomřivý a trpěl nechutenstvím, ale další den už se cítil daleko lépe. Po úspěšné rekonvalescenci mu Jenner podal virus znovu, ale již bez jakýchkoli příznaků onemocnění. Na základě těchto a dalších pozorování Jenner sepsal práci, kterou poslal Královské společnosti, ale ta ji odmítla publikovat. Jenner se však nevzdal a své poznatky publikoval sám. Jeho očkovací metoda si brzy získala velkou popularitu a během krátkého času se rozšířila nejen po Velké Británii, ale i do Evropy. Během tří let byly proti pravým neštovicím očkovány statisíce lidí. V Čechách se s očkováním začalo v roce 1821 na základě císařského dokumentu a ukončeno bylo až v roce 1980, po celosvětovém vymýcení pravých neštovic.

Vzteklina

Další významnou osobností, která zasáhla do historie očkování, byl Louis Pasteur. Předmětem jeho výzkumu byla vzteklina. Zjistil, že viry vztekliny se množí v nervové tkáni a prostřednictvím infikované tkáně lze nemoc přenést na zdravého jedince. Infekce ale nastala pouze tehdy, když nebyla tkáň sušena déle než 15 dní. Po této době již přenos tkáně infekci nevyvolával, naopak proti ní chránil. Na základě těchto poznatků Pasteur začal vyrábět vakcínu ze sušené míchy infikovaných králíků, kterou očkoval psy. Prvního člověka očkoval v roce 1885, jednalo se o devítiletého chlapce, kterého šedesát hodin před očkováním mnohokrát pokousal vzteklý pes. Chlapec dostal celkem 12 dávek vakcíny ze sušené králičí míchy a přežil. Byl to zázrak, protože do té doby bylo pokousání vzteklým zvířetem rozsudkem smrti. Přestože tato vakcína nebyla zdaleka dokonalá (kvůli obsahu nervové tkáně mohla například pacientovi způsobit imunitně zprostředkovanou reakci proti vlastní nervové tkáni), měla obrovský význam, protože umožňovala záchranu života. V Čechách se proti vzteklině začalo očkovat roku 1918.

Zdroje:

Riedel S. Edward Jenner and the history of smallpox and vaccination. Proceedings (Baylor University Medical Center). 2005; 18 (1): 21–25.

http://www.prolekare.cz/casopis-lekaru-ceskych-clanek/mala-historie-infekcnich-nemoci-od-padesatych-let-minuleho-stoleti-a-vyznam-ockovani-55691

BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X.

Jaká očkování jsou pro Vás vhodná?

Otestujte se
Poradna lékaře
Hana Lamingova

Dobry den, jsem ve veku 50+ a 25 let na BL diete (diagnostikovana celiakie); gastro lekar doporucuje kazdy rok ockovani proti chripce a take ockovani proti pneumokokove infekci co 5 let. Ziji v zahranici. Jaky je Vas nazor na ock. proti pneumokokove infekci pri celiakii. dekuji.

MUDr. Daniel Dražan

Dobrý den. Celiakie nezvyšuje riziko infekčních onemocnění. Pacienti s celiakií by tedy měli být očkováni stejně jako ostatní lidé daného věku. Každoroční očkování proti chřipce je určitě vhodné, chřipku může dostat kdokoli a i vážné komplikace může kdokoli. Pneumokoková vakcína pro pacienktu ve 25 letech není indikována. V 50 letech může mít smysl 1 dávka vakcíny, ale všeobecně se nedoporučuje. Přeočkování po 5 letech určitě ne. Podle doporučení ACIPu (americký Poradní sbor pro imunizační postupy) by se mělo očkovat až v 65 letech (celiakie není považována za rizikový faktor, který by opodstatňoval dřívější vakcinaci).

Soutěž

Soutěž o školní sadu
Soutěž o školní sadu

V listopadové soutěži budeme hrát o školní sadu.