Počet dávek

Aby bylo očkování účinné, je třeba podat jednu nebo více dávek vakcíny. Základní ochranu organismu na určitou dobu má navodit tzv. základní schéma očkování.

• U živých vakcín s oslabenými viry zarděnek, spalniček a příušnic je základním schématem jedna dávka a další dávkou je až přeočkování.
• Totéž platí i u vakcíny proti žluté zimnici.
• Dvě dávky vakcíny s odstupem jednoho až šesti týdnů se podávají při očkování proti choleře. Vakcína je podávána ústy.
• Očkovací látky proti většině onemocnění jsou neživé a základní schéma se skládá ze tří dávek. Nejčastější očkovací schéma je druhá dávka měsíc po první dávce a třetí dávka půl roku po první dávce. Příkladem takovéhoto schématu je očkování proti infekční žloutence typu B.
• U kojenců je potřeba navodit co nejrychlejší odpověď, proto se kojenecká očkování podávají v tzv. schématu 3 + 1, to znamená první tři dávky v odstupu jednoho měsíce a čtvrtá dávka rok po třetí dávce. Toto schéma bylo nutné u očkovacích látek bez obsahu solí hliníku. U vakcín, které soli hliníku obsahují, je možné přejít na schéma 2 + 1, to znamená, že vakcíny podané v odstupu jednoho měsíce nejsou tři, ale dvě a získaná ochrana je srovnatelná. Tímto způsobem (2 + 1) se na doporučení České pediatrické společnosti očkují děti starší jednoho roku.

Základní schéma očkování vytváří ochranu na dobu několika let, ale i několika desítek let – podle typu očkovací látky. Živé očkovací látky nechávají ochranu zhruba na deset let, po tuto dobu jsou v krvi měřitelné ochranné protilátky a/nebo buňky, ale i poté zůstávají v organismu paměťové buňky, které umožní imunologickou odpověď i po vymizení protilátek a ochranných buněk.

Po očkování neživými látkami netrvá ochrana více než několik let. Proto se musí přeočkovávat například:

• s odstupem 5 let proti klíšťové encefalitidě a pneumokokovým infekcím,
• po deseti letech proti meningokokovým infekcím konjugovanou vakcínou.

Pokud je nutná dlouhodobá ochrana (tedy nejedná-li se o cestovatelské očkování, jehož potřeba pomine po návratu), je nutné pravidelné přeočkovávání jednou dávkou ve stanoveném intervalu. Délku intervalu vždy sdělí pacientovi očkující lékař.

Zdroje: BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X, strana 25

http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2016_07.htm