V těhotenství pracuje imunitní systém poněkud jinak než obvykle. Matčino tělo musí zajistit přežití plodu navzdory tomu, že na něj z hlediska antigenního působí cizorodě. Pokud je těhotenství plánované, je vhodné řešit imunitní situaci matky dopředu a případná očkování provést ještě před otěhotněním. U neplánovaných těhotenství je situace jiná. V obou případech ale mohou nastat situace, kdy je očkování přínosné, nebo dokonce nutné (například když dojde ke kontaktu s osobou nakaženou závažnou infekční chorobou, vůči které je matka vnímavá). Pro bezpečné očkování v těhotenství ale musí být dodrženy určité podmínky:

1. Těhotenství musí být fyziologické.
2. Před očkováním těhotné by měl být zvážen poměr rizika očkování a rozvoje dané infekční nemoci.
3. V době očkování nesmí pro těhotnou ženu existovat žádná překážka (kontraindikace) pro podání příslušné vakcíny.
4. K očkování těhotné ženy je vždy nutné přistupovat individuálně.
5. Rozhodujícím faktorem pro očkování je charakter vakcíny. Živé oslabené vakcíny nejsou považovány za vhodné k očkování těhotných žen. Dojde-li však k náhodnému očkování těhotné ženy, není nutné přerušit těhotenství. Všechny ostatní vakcíny se mohou těhotným ženám podávat po individuálním zvážení lékařem.

Očkování v období kojení se řídí obdobnými zásadami: S aplikací živých vakcín je spojené riziko přenosu vakcinačního viru na dítě, přesto kojení není absolutní překážkou očkování, je-li opravdu nutné. Neživé vakcíny jsou pro dítě bezpečné, ale protože u většiny z nich schází dostatek klinických údajů, doporučuje se očkovat jen v opravdu nutných případech, kde je riziko infekce jednoznačně vyšší než riziko spojené s očkováním.

Zdroj: http://www.vakciny.net/principy_ockovani/pr_12.html