Pobyt pod širým nebem dokáže osvěžit, pomůže načerpat sílu a může nabídnout mnoho zážitků. Je však důležité nezapomínat na možná nebezpečí. Hrozí nejen úrazy, ale také vážné nemoci.
Pohled na volně žijící zvířata je pro městského člověka bezpochyby zajímavá podívaná. Ale za všech okolností by mělo zůstat jen u pozorování. Zvířata mohou být zdrojem různých nákaz. Pokud by vás poškrábala nebo pokousala, cestě k lékaři byste se s největší pravděpodobností nevyhnuli.
Přestože se u nás vzteklina v posledních letech nevyskytuje, od zvířat si držte odstup – zvlášť pokud jsou neočekávaně krotká. V pohraničních oblastech hrozí riziko kontaktu s tvory, kteří pocházejí ze zemí, kde vzteklina stále je. Pravidlo vyhýbání se přímému kontaktu platí, i pokud najdete uhynulého živočicha. Nesnažte se ho někam ukrýt nebo odklidit. Vzteklinou byste se mohli nakazit i po jeho smrti. Pokud k rizikovému kontaktu se zvířetem došlo, vyhledejte lékaře. Následovat bude očkování proti vzteklině, které se aplikuje až po případné nákaze. Kdyby nemoc u člověka propukla, je neléčitelná.
Poranění způsobená zvířaty mohou být nebezpečná i z jiných důvodů, než je vzteklina. Bakterie z jejich zubů či drápů mohou způsobit zanícení poraněného místa. Vás pak nemine pravidelné ošetřování rány a převazy. Při rozšíření infekce může dojít i na celkovou léčbu antibiotiky.
Jakékoliv zranění vzniklé v přírodě je nebezpečné také kvůli možnému vzniku tetanu. Toxiny bakterie způsobující toto onemocnění se nacházejí v půdě, ve zvířecím trusu i na kontaminovaných předmětech.
Nejreálnějším nebezpečím v přírodě jsou klíšťata. O to důležitější je, abyste se před nimi pečlivě chránili.
(pak)
Zdroj: https://www.cdc.gov
Strach z autismu patří mezi rodiči, kteří mají pochybnosti o bezpečnosti očkování, k nejčastěji uváděným obavám. Souvislosti mezi vakcínami a poruchami autistického spektra ale nebyly nikdy vědecky potvrzeny. Co se tedy na rozvoji autismu podílí, když očkování to není?
Bakterie Streptococcus pneumoniae čili pneumokok se nachází u více než poloviny zdravých dětí. Sídlí v nosohltanu a žádné problémy nevyvolá. To se však v jisté situaci může rychle změnit. Kdy se pneumokok stává hrozbou a jak se bránit?
Poslanecká sněmovna schválila úpravy týkající se úhrad některých vakcín v rámci veřejného zdravotního pojištění. Které změny by měly začít platit od začátku roku 2018?
Otestujte se
Dobrý den, ráda bych si upřesnila očkovací schéma u Prevenaru 13. Syn dostal první dávku ve 4 měsících, druhou v 6 měsících. Našla jsem, že přeočkování by mělo proběhnout v 11.-13. měsíci, ale pediatrička mi řekla, že očkují až před 2. rokem. Místo prevenaru chce ve 14 měsících očkovat Priorix. Pro úplnost dodávám, že třetí dávku Hexacimy dostal ve 12 měsících. Je takové schéma možné? Děkuji.
Očkovat poslední dávku Prevenaru 13 ve 2 letech není správně. Očkovací schémata jsou velmi pečlivě nastavena tak, aby poskytovala co nejlepší ochranu. Neměla by se proto neodůvodněně měnit ani rodiči, ani lékaři. 2 dávky, které Váš syn v kojeneckém věku, neposkytují dlouhodobou ochranu. Z tohoto důvodu by měla být 3. dávka podána kolem 1 roku věku, jinak bude po dobu celého 1 roku (od 1 do 2 let) nedostatečně chráněný. Vakcíny se také nedávají jedna místo druhé. Každá chrání proti určitému specifickému infekčnímu onemocnění a každá má své jasně stanovené schéma. Dítě po 1 roce věku by kromě hexavakcíny, pneumokokové vakcíny a MMR (Priorixu) mělo být očkované také proti planým neštovicím, chřipce, klíšťové encefalitidě, hepatitidě A a meningokokům.