Očkovací kalendáře napříč Evropou se liší

Nejen v České republice, ale na celém světě se očkuje. Proč? Abychom sami sebe a své děti chránili před nebezpečnými chorobami. V každé zemi ale vypadá očkovací kalendář trochu jinak. Podívejme se, jaká je situace v členských zemích Evropské unie.

Evropská unie (EU) má v současné době 28 členských států (a více než 500 milionů obyvatel), z nichž každý má vlastní historii, zákony a zvyky. Zdravotnické systémy většiny těchto zemí dodržují odlišné vakcinační systémy, různá doporučení i schémata („očkovací kalendáře“) pro podávání vakcín. Podle odborníků by bylo prospěšné do budoucna očkovací kalendáře více sjednotit.

Všichni očkují, ale každý jinak

Nejdůležitější rozdíly v očkovacích schématech jsou:

• ve výběru vakcín doporučených pro kojence a malé děti,
• v počtu dávek, které mají být aplikovány,
• ve věku dítěte, kdy mu musí být podány.

Prakticky všechny státy EU očkují proti záškrtu, tetanu, dětské obrně, černému kašli a hemofilu typu b. V některých případech (Itálie, skandinávské země a Slovensko) primární série obsahuje pouze dvě dávky podané ve věku 3 a 5 měsíců. Všechny ostatní země doporučují tři dávky, které mají být aplikovány ve věku 2., 3. a 4. měsíců (Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Lucembursko) nebo ve 2., 4. a 6. měsíci (Irsko, Portugalsko, Španělsko, Česká republika). Ve 2., 3.–4. a 5. měsíci se tak děje v Polsku. Lotyšsko očkuje ve věku 3, 4 a půl a 6 měsíců.

Posila proti hemofilu typu b

Přestože většina států doporučuje posilovací dávku (booster) ve věku přibližně jednoho roku nebo brzy poté, některé země ji dávají podstatně později, obvykle až když se děti chystají nastoupit do školy. Je zajímavé, že podávání tří dávek proti hemofilu typu b v prvních čtyřech měsících bez pozdějšího boosteru bylo spojeno s významným snížením pozdní ochrany. Zvýšil se tak počet případů invazivních hemofilových onemocnění, počínaje druhým rokem života. To vedlo ke změně očkovacího plánu se zavedením boosterové dávky ve věku přibližně jednoho roku ve všech zemích, které původně nedoporučovaly posilování boosterovou dávkou proti hemofilu b.

A co třeba pneumokok? 

Z dalších očkování zmiňme alespoň následující odlišnosti.

• Proti hepatitidě B se očkuje ve většině zemí Evropy, ale některé státy (např. Velká Británie) ho doporučují pouze u dětí s vysokým rizikem nákazy (třeba u potomků matek nakažených hepatitidou B).
• Proti pneumokokům se v některých zemích chrání všechny děti (např. Belgie), jinde patří mezi očkování doporučená.
• Vakcinace proti meningokokům C se doporučuje a běžně podává v Belgii, Německu, na Islandu, v Irsku, Lucembursku, Nizozemsku, Španělsku a Portugalsku. V Itálii se postup v jednotlivých regionech liší.

(hah)

Zdroje:

http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.4161/hv.4.4.5587

http://vaccine-schedule.ecdc.europa.eu/Pages/Scheduler.aspx

Zodpovědná ochrana před klíšťaty: očkování a správné návyky

Ochrana před klíšťaty má svá pravidla. Aby byla co nejúčinnější, je potřeba všechny kroky důsledně dodržovat. Nespoléhejte pouze na to, že zrovna na vás se klíště nepřisaje.

Očkování podle právních předpisů – co určuje pravidla vakcinace?

V souvislosti s očkováním běžně zaznívají výrazy jako očkovací kalendář nebo povinná vakcinace a také odkazy na vyhlášky. Podívejme se tedy na očkování jinak než ze zdravotního hlediska. Řekněme si, které právní předpisy vakcinaci v České republice upravují.

Vakcíny a autismus? Stokrát vyvrácený nesmysl

V každém stádu se najde černá ovce. I mezi lékaři jsou takoví, kteří lžou. Lež o očkování a autismu už ale stála některé děti život.

číst další články