Dospělí se v přírodě chovají jinak než děti a dovedou se spíše vyhnout napadení klíštětem. Pravděpodobnost onemocnění a také trvalé následky ale se stoupajícím věkem rostou. Kdo se tedy potřebuje chránit před klíšťovou encefalitidou?
Z očkování proti klíšťové encefalitidě jednoznačně profitují jak dospělí, tak děti. Česká republika se nachází v endemické oblasti (tedy v regionu s velmi vysokým výskytem) této nemoci. Infikovány jsou desítky procent klíšťat a počet osob nakažených klíšťovou encefalitidou je u nás tradičně nejvyšší z celé Evropy. Očkování proto rozhodně není zbytečné, jde totiž o chorobu nepříjemnou, ale hlavně nebezpečnou.
Následky nejsou vzácností
Pokud klíště přenese na napadenou osobu jen malé množství virů encefalitidy, může infekce projít prvním stadiem a potom odeznít. V této době jde o příznaky, které lze jen těžko odlišit od nachlazení. Ve druhém etapě už bývají jasné projevy postižení centrální nervové soustavy (strnulá šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost). V celých deseti procentech se dostaví trvalé následky, což je vzhledem k počtu infekcí obrovské číslo. Jestliže jsou v Evropě každoročně hospitalizovány asi tři tisícovky osob s klíšťovou encefalitidou, můžeme očekávat každoročně okolo tří stovek osob trvale poznamenaných touto nemocí.
Jiný člověk
Nad výčtem níže uvedených možných následků není možné mávnout rukou. U seniorů je třeba navíc počítat s tím, že právě v jejich věkové skupině má infekce nejvyšší počet smrtelných případů. Co tedy může klíšťová encefalitida způsobit?
Změny chování a osobnosti, které jsou patrné u necelé poloviny nemocných.
Problémy s řečí vyskytující se u 30 % infikovaných.
Epilepsii, která postihne každého čtvrtého dospělého a každé druhé dítě.
Časté změny emocí a nálad, potíže s úzkostmi nebo agresí.
Poruchy paměti, pozornosti, soustředění a myšlení.
Pohybové problémy a výraznou únavu.
Bez rizik
Proočkovanost je v České republice ve srovnání se zbytkem Evropy velmi nízká. Možná za to mohou i fámy kolem vakcíny proti klíšťové encefalitidě – například že má výrazně negativní vliv na imunitní a nervový systém. Je to zvláštní, že zrovna tato osvědčená, dlouhodobě podávaná látka s minimem nežádoucích účinků se stane terčem takových spekulací. Ve skutečnosti je vakcína snášena velmi dobře a je doporučována už dětem od jednoho roku. Kdyby mělo očkování katastrofické nežádoucí účinky, jaké mu přisuzují jeho odpůrci, byla by například velmi vysoce proočkovaná Skandinávie regionem plným těžce nemocných a invalidních osob. Tak tomu ale samozřejmě vůbec není. Krušná budoucnost však může čekat náš region, jestliže budeme i nadále s prevencí proti klíšťové encefalitidě otálet.
Meningitida neboli zánět mozkových blan se rozvíjí rychle a až 15 % případů končí tím nejhorším způsobem. Jak tomu zabránit? Jít s dítětem na očkování a zopakovat mu před každým pobytem mimo domov několik užitečných zásad.
Myslíte si, že očkování nebo neočkování je jen čistě vaše věc? Bohužel není. Neočkování zdravých dětí podrývá kolektivní imunitu a tím zabíjí ty, kteří očkováni být nemohou. Tak končí i příběh Maximiliana Schoenbohma.
Pro mnoho očkování je typické, že nestačí aplikovat pouze jednu dávku. Po dokončení základního očkovacího schématu je potřeba absolvovat také přeočkování. Proč tomu tak je a co se stane, když zapomenete?