Existuje mnoho různých typů zánětu plic. Některé jsou méně závažné, jiné mohou člověka v krátké době i usmrtit.
Při sledování televizních zpráv byste si mohli myslet, že největším rizikem pro plíce jsou SARS (virový syndrom akutního selhání dýchání) a nemoci vyvolané podobnými viry. Ale není to pravda. České pacienty ohrožují hlavně bakteriální záněty/zápaly plic, především ten pneumokokový.
Jeho příčinou je bakterie Streptococcus pneumoniae (krátce pneumokok). Ta u mnoha lidí běžně obývá ústní dutinu a horní dýchací cesty. Šíří se kapénkami při kašli nebo přímým kontaktem, potkat se s ní tedy můžete kdekoli. Když bakterie nalezne vnímavého jedince, je schopná vyvolat řadu infekcí. U dětí i u dospělých patří mezi ty nejobávanější zápaly plic.
Příznaky se někdy dostaví brzy po nakažení. Nejčastěji jsou to horečka s třesavkou, schvácenost, bolest na hrudi, obtížné dýchání a kašel. Stav některých nemocných se zkomplikuje natolik, že je nutný dočasný pobyt v nemocnici. Kašel může přetrvávat i několik týdnů po vyléčení, stejně jako výrazná únava.
Ještě horší je, že některé kmeny pneumokoků se v plicích nezastaví a útočí dál. Pronikají do krevního oběhu a způsobují v těle celkovou otravu. Ta mívá v nejtěžších případech za následek i selhání jednoho nebo více životně důležitých orgánů a smrt.
Riziko zápalu plic výrazně vzrůstá ve stáří. Obranyschopnost organismu se s věkem přirozeně snižuje. Obtížněji proto odoláváme infekcím, léčení nám trvá déle a častěji nám hrozí komplikace. Dokonce i zdravý a aktivní senior má zvýšené riziko pneumokokového zápalu plic.
Ve větším nebezpečí se ocitáme i při oslabení imunity. Narušit obranyschopnost může například jiné onemocnění nebo nezdravý životní styl. Ohroženi jsou především:
Jedinou ochranu před agresivními kmeny pneumokoků představuje očkování. Pokud se jim chcete ubránit, zeptejte se svého lékaře, která vakcína je pro vás nejvhodnější.
(pez)
Zdroj: www.whopneu.com
Strach z autismu patří mezi rodiči, kteří mají pochybnosti o bezpečnosti očkování, k nejčastěji uváděným obavám. Souvislosti mezi vakcínami a poruchami autistického spektra ale nebyly nikdy vědecky potvrzeny. Co se tedy na rozvoji autismu podílí, když očkování to není?
Přestože si očkování řada z nás spojuje především s dětským věkem, chránit může, i pokud je aplikováno v dospělosti. Zjistěte si, zda jste nepromeškali dobu vhodnou pro přeočkování nebo zda vám některé důležité vakcinace zcela nechybí.
Dospělí se v přírodě chovají jinak než děti a dovedou se spíše vyhnout napadení klíštětem. Pravděpodobnost onemocnění a také trvalé následky ale se stoupajícím věkem rostou. Kdo se tedy potřebuje chránit před klíšťovou encefalitidou?
Otestujte se
Dobrý den, ráda bych si upřesnila očkovací schéma u Prevenaru 13. Syn dostal první dávku ve 4 měsících, druhou v 6 měsících. Našla jsem, že přeočkování by mělo proběhnout v 11.-13. měsíci, ale pediatrička mi řekla, že očkují až před 2. rokem. Místo prevenaru chce ve 14 měsících očkovat Priorix. Pro úplnost dodávám, že třetí dávku Hexacimy dostal ve 12 měsících. Je takové schéma možné? Děkuji.
Očkovat poslední dávku Prevenaru 13 ve 2 letech není správně. Očkovací schémata jsou velmi pečlivě nastavena tak, aby poskytovala co nejlepší ochranu. Neměla by se proto neodůvodněně měnit ani rodiči, ani lékaři. 2 dávky, které Váš syn v kojeneckém věku, neposkytují dlouhodobou ochranu. Z tohoto důvodu by měla být 3. dávka podána kolem 1 roku věku, jinak bude po dobu celého 1 roku (od 1 do 2 let) nedostatečně chráněný. Vakcíny se také nedávají jedna místo druhé. Každá chrání proti určitému specifickému infekčnímu onemocnění a každá má své jasně stanovené schéma. Dítě po 1 roce věku by kromě hexavakcíny, pneumokokové vakcíny a MMR (Priorixu) mělo být očkované také proti planým neštovicím, chřipce, klíšťové encefalitidě, hepatitidě A a meningokokům.