Hnisavá meningitida (zánět mozkových blan) je závažné onemocnění. Vzniká náhle a bez léčby je téměř ve všech případech smrtelná. Ani včasná léčba nemusí vždy zachránit život nebo zabránit trvalým následkům. Nejlepší je proto nemoci předcházet.
Zánět mozkových blan postihuje kojence, teenagery i dospělé. V naší republice je ročně hlášeno 200–300 případů. K původcům onemocnění patří bakterie:
Dříve způsobovala až 80 % zánětů mozkových blan bakterie Haemophilus influenzae typu b. Se zavedením povinného očkování kojenců však tento typ meningitid prakticky vymizel. Největší hrozbou tak zůstávají meningitidy vyvolané pneumokoky a meningokoky.
Zdrojem bakterie je bezpříznakový nosič nebo nemocný s jinou pneumokokovou či meningokokovou infekcí. Jindy se třeba listeriová infekce přenese od zvířat, například požitím mléčných výrobků (sýry). Ohroženi zánětem mozkových blan jsou i jedinci s opakovanými záněty středního ucha, tedy hlavně děti.
Onemocnění o sobě dá vědět těmito příznaky:
Smrt hrozí až 20 % nemocných. Bezprostřední příčinou je otok mozku a selhání životně důležitých orgánů. Někdy člověk přežije jen s následky, jako jsou:
Diagnóza se stanovuje na základě vyšetření mozkomíšního moku. Léčba musí být zahájena do 30 minut od potvrzení diagnózy. Základem je podávání antibiotik, nejčastěji cefalosporinů III. generace. Dále lékaři nemocnému podávají léky proti otokům (manitol) a protizánětlivě působící kortikoidy.
Ani při včasném nasazení však antibiotika pokaždé nedokážou zabránit škodám, které bakterie napáchaly. Hnisavé meningitidě je tedy určitě lepší předcházet. Nejúčinnějším způsobem prevence je přitom očkování.
(hah)
Zdroje:
- Rozsypal, Hanuš. Základy infekčního lékařství. Praha: Karolinum, 2015, str. 335–337. ISBN 978-80-246-2932-2
www.uptodate.com
www.neurologiepropraxi.cz
www.pediatriepropraxi.cz
zdravi.euro.cz
Diagnóza zněla neúprosně – meningokok. Šance na přežití: čtyři procenta. Postupně jí selhávaly orgány, lékaři museli přikročit k amputaci obou dolních končetin ve stehně… Výsledek?
O pneumokokových infekcích se často hovoří v souvislosti s život ohrožujícím zánětem mozkových blan. Pneumokoky však mohou vyvolat i další onemocnění. Ta sice nejsou tak závažná, ale pro pacienty jsou nepříjemná a mnohdy je doprovázejí komplikace. Které nemoci to jsou?
Hlavní složkou vakcíny je virus, bakterie nebo toxin způsobující nemoc, proti níž se očkuje. Ve vakcíně však musí být i další látky, které zajistí její bezpečnost a účinnost. Všechny složky mají svůj význam, a proto není důvod se kvůli nim očkování vyhýbat.
Otestujte se
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak dlouho po sobě se mají správně očkovat vakcíny Hexaima v schématu 2+1. Pan doktor očkoval mou dceru poprvé v jejím 4.měsíci, druhou vakcínou v jejím 8. měsíci a poslední vakcínu jí dal v jejím 12 mes. Jak jsem se ale nyní dozvěděla, tak rozestup mezi druhou a třetí dávkou má být alespon 6 měsíců a moje malá měla v podstatě jen 4,5 měsíce. Problém je ten, že mi po posledním očkování přestala na pár měsíců říkat slova, která dosud uměla (cca 5 slov) a vůbec celkově přestala povídat. Nyní ve jejích třech letech chodíme na logopedii a po různých specialistech, protože stále nemluví. Když jsem to konzultovala s lékařem, tak mi řekl, že z očkování určitě mluvit nepřestala. Jenže já mám stejně pochybnosti, že jí prostě naočkoval moc brzy a že to zapříčinilo to, že přestala mluvit. Takže se snažím zjistit, jestli lékař pochybil a naočkoval ji moc brzy, nebo ne. děkuji
Dobrý den, pokud se využívá tzv. schéma 2+1, je dle doporučení výrobce vhodné, aby mezi 1. a 2. dávkou byl interval nejméně 2 měsíce a přeočkování má být provedeno nejdříve 6 měsíců po poslední dávce základního očkování. Neznám ale zdravotní stav Vaší dcery, ani důvody, které vedly k jinému načasování, předpokládám ale, že k tomu měl Váš pediatr důvod. Výrobce vakcíny neuvádí v souhrnu údajů o této vakcíně vedlejší účinky, které by se podobaly potížím, které popisujete, také se jako Váš pediatr domnívám, že důvodem není podání očkovací látky. S pozdravem a přáním zlepšení situace, MUDr. Hana Ševčíková